Jediný způsob, jak dostat Dalibora na čundr, je slib, že se nepojede autem a že nebude nouze o pivo.

Maxova první cesta vlakem skončila zde v Mimoni. Radost z opuštění vlaku se proměnila v hromádku mezi pražci.

Juliina vyhlídka na pískovcové skále pod Ralskem.

Nejlepší místa pro nocování jsou tam, kde to skoro nikdo nečeká. Kruhovitá plocha vytesaná do pískovce s ohništěm uprostřed. V pozadí je vidět svítící Mimoň.

Na řadu přicházejí buřty a klobásky.

Usínání s pocitem bezpečí.

Martinův spacák made in Tundra zabíral skoro celý baťoh.

Ráno jsme si ještě jednou vychutnali kouzlo tohoto místa. Pod náma je vesnička Vranov, která dala jméno zdejším skalám.

Na obzoru je vidět Bezděz.

Dopřejme si pořádnou snídani, ať jsme plni sil pro výstup na Ralsko, které se tyčí nad náma.

Plastové talířky jako vrchol vybavenosti. Zapřísáhlí čundráci by si asi povzdechli.

Schody na Juliinu vyhlídku.

Tomášův zadek.

Jihozápadní vyhlídka těsně pod vrcholem Ralska.

Trosky hradu na vrcholu.

Když už nikam neleze David, tak tam vyleze alespoň jeho brácha Martin.

Nejvyšší bod široko daleko. Mafián Michal, Petr a David

Dáda, Tomáš a Martin.

Tolikrát jsme byli poblíž tohoto kopce, ale až dneska byl pokořen.

Nějaký špión.

Vzpomínka na doby nedávno minulé. Azbuka byla k vidění všude.

Cestou necestou po nejprudším svahu jsme se záhadným způsobem dostali do areálu nějaké chemické fabriky.

Jeden hodný člověk nás vyvezl autem daleko za továrnu a ušetřil nám tak hodinu chůze.

Tato kdysi "zakázaná" krajina působila zvláštním dojmem. Zarostlé opuštěné betonové zříceniny byly téměř na každém kroku.

Vzhledem k ubývání zásob pitné vody přišly borůvky jako na zavolanou.

Skalní hrad Stohánek s vytesanou místností.

Před stoletími tu žili poustevníci.

Na vrcholu Stohánku byl krásný výhled nejen na opalující se ženskou, ale i na okolní skalní útvary. Tato dlouhá skála se jmenuje "Dlouhá skála" a podle manželky jednoho Pepika odněkud z Prahy byla celá odlitá z betonu.

Zátiší s konzervou.

Krácení dlouhé chvíle házením šišek na frekventovanou cyklostezku.

Hamr na Jezeře. To špičatý vzadu je Ještěd.

Po vykoupání a nakoupení zásob nás čeká nocleh na tomto kopci.

To je tak, když je někdo línej se vohnout.

Na kopci se nacházely rozsáhlé pozůstatky hradu Děvín.

Až sem dosáhla ruka rudé minulosti.

Západ slunce zbarvený do červena je zárukou pro jasnou noc.

Po zabydlení se zájem soustřeďuje na kšeftování s kousky melouna.

Tomášovo melounové bowle. Stačilo troška ginu...

Dáda si vožere držku i bez melouna.

Následky jsou vždycky stejně hrozné. Nepřítomný úsměv nebo agresivní blikání baterkou.

Dáda se mračí ze spaní. To se mu určitě zdá o prohibici.

Nedělní ráno 29. června.

Ráno je stejně nejvíc vidět, kdo toho kolik večer vybumbal.

Horký čaj a snídaně vše napraví.

Dáda předvádí hlodavce.

Ukízíme a balíme. Za dvě hodiny nám jede autobus do Lípy.

Ještě se stihneme vykoupat u vody. Martin hází prasátka svým bílým zadkem.

Max neví, jestli se má toho ptáka bát, nebo se s ním prát...

Na zastávce.

Autobus přijel během chvilky.