V pátek 21. června mělo slunko zapadnout až pozdě k večeru. Přesto jsme k Psímu kostelu nestihli dojít.
Deštivou noc jsme přečkali pod převisem v místě na mapě označeném jakožto LP1882.
Zkroucený Michal na patrové pískovcové posteli.
Čučorietková prestávka.
Tahle malá jeskyňka byla náhradní alternativou pro případ, že by byl Psí kostel následující noc už někým obsazen. Dáda si tu zapomněl brýle. Pokud jste je tu někdo našel, laskavě mu je pošlete do Zásmuk.
Konečně na místě. Nikdo tu není. Jenom my…
Zásmučáci Dáda a Honza maj vysmáto.
Večeře na samém vrcholku Psího kostela.
Michal se xichtí nad šenovskýma svlíkacíma párkama z konzervy.
A tady se zaujetím pozoruje organizované šiky lesních mravenců nad hromádkou vysypaného cukru.
Pohodu u ohně jsme si nenechali zkazit ani dvěma německy hovořícími turisty, kteří nám courali přes ložnici.
Snící Michal na Honzově létajícím perském koberci.